„Světské společnosti (…) mají pravý a úplný závazek zachovávat evangelijní rady ve světě.“ (Perfectae caritatis 11)
„Vaše ČISTOTA dokazuje světu, že je možné milovat nezištně a obětavě, čerpat z Božího srdce, že je možné se s radostí rozdávat každému, zvláště těm nejopuštěnějším, aniž bychom se k někomu vázali“ (Pavel VI.)
Z Konstitucí INMK:
Členky Institutu chápou evangelijní radu čistoty jako zdrženlivost pro nebeské království (srov. Mt 19,12) a panenství chápou jako výraz snoubenecké lásky ke Kristu Vykupiteli. Přijímají ji jako mimořádný dar milosti, který zvláštním způsobem dává svobodu lidskému srdci, aby se více rozhořelo láskou k Bohu a ke všem lidem. Stávají se tak znamením ohlašujícím plnost Božího království, které přibližují v časných podmínkách a určitým způsobem ho zpřítomňují uprostřed světa. Při uskutečňování rady čistoty si členky berou za vzor neposkvrněnou a bezmeznou oddanost Marie Kristu Ženichovi.
„Vaše CHUDOBA dokazuje světu, že je možné žít mezi pozemskými statky a využívat výdobytky civilizace a pokroku, aniž byste jim byli zotročeni“ (Pavel VI.)
Z Konstitucí INMK:
Rada evangelní chudoby znamená pro členky Institutu výzvu, aby se zcela spoléhaly na Boží Prozřetelnost v duchu Horského kázání a napodobovaly Krista, který ačkoli byl bohatý, stal se pro nás chudým, abychom my zbohatli z jeho chudoby (srov. 2 Kor 8,9)
„Vaše POSLUŠNOST dokazuje světu, že je možné být šťastný, aniž byste si ponechali právo osobní volby, ale zůstali zcela k dispozici Bohu, podle toho, co vyžaduje každodenní život, podle znamení doby, podle potřeb spásy moderního světa“ (Pavel VI.)
Z Konstitucí INMK:
Členky Institutu, které se zavázaly k evangelní radě poslušnosti, zcela zasvětily svou vůli Bohu a přinášejí tak oběť sebe sama, a tím se trvaleji a bezpečněji spojují se spásnou Boží vůlí. Napodobují poslušnost Krista, který „ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži.“ (Flp 2,6-8). Přijetí a uskutečnění rady poslušnosti „je zvláštním projevem svobody, stejně jako konečným vyjádřením Kristovy svobody byla jeho poslušnost až k smrti“.